Žádnej blázen

Nehty nalakované načerno, na ruce vytetovaný drak, na krku řetěz, v očích potměšilé ohýnky, pověst provokatéra a blázna.

Když ale Vilda Čok (42) otevře pusu, zdá se, že před vámi sedí "hodnej kluk".

Vypráví o svých dětech (na které má čas v periodách, momentálně je na bodu nula), o ženě Janě (která ho drží 22 let na zemi a má svatou trpělivost), o svém novém domě, který nedávno dostavěl (a jenom "výběrové řízení" s firmami před prvním kopem ho skoro přivedlo na prášky), o cédéčku (které mu vyjde na jaře).

Taky o roli poťouchlého spratka Mordreda z muzikálu Excalibur. "Pěvecky je to nejtěžší flák, jaký jsem kdy dostal, a byla to výzva i po herecké stránce. Na pódiu se obojí báječně propojí, sice nemám kytaru a neřvu jako s kapelou, ale taky se předvádím před lidmi - a cítím, jak na mě přechází energie."

Jeckyl a Hyde
Vilda obvykle dostává role "na ksicht", hraje (rád) padouchy a něčím ulítlé figury - třeba v muzikálu Jesus Christ Superstar vysekl před časem perfektně Herodese. "Je to tak, šijou mi to na lívanec. Já ovšem nejsem, aspoň jak se vidím, negativní člověk. Mám zkušenost, že když se s někým bavím, říká za chvíli: Hele, Vilis, ty seš úplně normální! Žádnej blázen nebo tak! Tahle moje image vyplynula z věcí, které jsem dělal na veřejnosti. Sám se považuju za Jeckylla a Hyda: na pódiu ze sebe vydám všechno, hraju a blbnu jako o život. Doma pak chci mít klid a dobíjím baterky tím, že se plánovaně zklidňuju. Jinak bych ten šoubyznysovej pratlak nevydržel."

Takže Vilda "domácí" se mírumilovně válí mezi brouky, čte literaturu faktu (hlavně o válce), seká zahrádku, plave nebo vyrazí na špacír se Sárou (německý ovčák říznutý dobrmanem), kterého pořídil manželce místo třetího dítěte. "Když přišla s tím, že by chtěla ještě miminko, křižoval jsem se, to ne. Máme dva kluky (Filipovi je 12 a Michalovi 21, pracuje jako barman), jsou prima, ale dalšího potomka už nepotřebuju. Tak jsem přemejšlel, jak jí udělat radost. Cizí chlapy jsem domů zvát nechtěl, to je jasný, tak jsem jí pořídil pejska z útulku. Klaplo to a holky si na sebe strašně zvykly."

Málem vrah
Vilda chodí pravidelně na střelnici - aby se ubránil, když se toulá po nocích, navíc ho střílení baví. Vlastní pistole (Jericho 941 FSL a Vectora) a prozradil kuriózní příhodu, kdy mířil na svou manželku.

"To bylo strašný. Dostavovali jsme dům, ještě v něm nebydleli - a najednou alarm! Hláška na mobil. Skočili jsme s ženou do auta, frčíme tam - a nic, planý poplach. Tak jsme odjeli a za hodinu znovu. Přijedeme, to už jsem měl zbraň, stmívalo se, tak povídám ženě: počkej vpředu, já to obejdu. Jdu, koukám do oken, jestli není některé rozbité - a najednou vidím proti mně temnou siluetu, která se blíží. Vytáhnu pistoli a když ji mám u očí, zjistím, že to je Jana, na tři metry! A povídá s klidem: Co blbneš? Já tě v tom nechtěla nechat samotnýho. Tak jsem jí šíleně vynadal, no představte si to: žena na prkně, já v base a barák by banka prodala. Prostě všechno v háji…"

Nejhorší úlet
Vilda tvrdí, že je citlivý na podrazy a sám se snaží říkat vždycky za každou cenu pravdu. Lež - i milosrdnou - pokládá za nečestnou. Prý si klidně může sednout na detektor lži. Takže zabrousíme do minulosti, do doby jeho pověstných výstředností a průšvihů. Flámy, alkohol, drogy, nahaté fotky, nikdy ve stádu, vždycky proti proudu… Ovšem za největší osobní úlet pokládá k mému údivu přesun babičky do domova důchodců.

"Bylo to kvůli bytu pro mě, ona souhlasila, ale ve výsledku se to ukázalo jako špatná volba, ten ústav ji "semlel" a brzy umřela. Kdybych tenkrát dal veto… Jenže já si moc nerozuměl s otcem, měli jsme často konflikty a tohle jsem považoval za jedinou cestu, jak se dostat pryč a žít po svém. Ten úlet v sobě nesu dodnes. Jinak mě nenapadá nic tak strašnýho, že bych to chtěl vzít zpátky…"

Dnes Vilda ví už hodně o zodpovědnosti, což ale neznamená, že ho opustila bojovná povaha a chuť revoltovat. "Vždycky se něco najde, hlavní je "nezaprdět" a nesmířit se s osudem. Nemusíte bojovat zrovna proti státnímu zřízení, já třeba na desce Branče s kouzemi napadal sametovou revoluci. A teď se potvrzuje, že samet nebyl nejvhodnější: půlka státu je rozkradená, peníze v čudu a de facto nikdo nebyl potrestaný. Hotovej komiks!"

Vlastní pískoviště
V prosinci Vilda odehrál 3 koncerty s nově vzkříšeným Pražským výběrem, ovšem dál půjde i vlastní cestou. Když před lety začínali, byl benjamínek kapely, kterého všichni poučovali a stavěli před hotová rozhodnutí. Dokonce prý ho i mlátili. "To je kapku přehnaný. Kluci měli rádi rychlý prsty, rychlý hraní a já přišel jako neškolený hráč na basu, takže mě dřeli, nadávali a tak. Ale byla to obrovská škola. Vždycky jsem kopal za značku Výběru a momentálně jednáme o tom, jak ho skloubit s mou sólovou kariérou. Vznikla z toho, že kluci ovládali pískoviště pro sebe a já nemohl uplatnit své ambice. Chtěl jsem plácat vlastní bábovičky. Kompromis bude fakt těžký…"

Vilda tvrdí, že je obrovský optimista, který v každé ústřici hledá perlu. "Často hledám perly i tam, kde nejsou. Ale právě víra v lidi mi dovoluje v mé branži přežít, permanentně si proto ordinuju dobrou náladu a smích." Nebojí se smrti, jen bolesti a s tím spojeného stáří. Do té doby chce prožít, co nejvíc jde (snad kromě vězení). "Až se mi to povede, řeknu si: Ano, žil jsem fajnovej život."

Michal Pavlíček mu hodil lano do Stromboli, hrál i s Mopedem a Novou růží. Po jejím rozpadu založil vlastní formaci Delirium. Využil několika muzikálových nabídek: Pěna dní, Jesus Chriust Superstar, Krysař, Kráska a zvíře, Mrazík, Johanka z Arku, Excalubur, hrál ve filmech Pražákům těm je hej, V žáru královské lásky. Vyšla mu cédéčka Delirium tremens, 12 fláků, Na Václavským Václaváku, Vilém Čok, Branče s kouzemi, Čokoláda, na jaře vyjde sedmé s pracovním názvem Běž pro ty šproty.

Foto: Eduard Karkan