Když maminka paní Čoková uplácela čtrnáctiměsíčního „Vilíčka“ rakvičkami, aby zazpíval za účelem nahrávky dětské hitovky „Ivánku náš“ či „Já mám koně“, zcela jistě netušila, že tím pomalu, ale jistě, napomáhá ke vzniku kontroverzního českého rockera, zpěváka, baskytaristy a velkého showmana Viléma Čoka. Netušila ani, že se tato nahrávka později stane úvodem jeho alba Čok´o´láda (2000), která mapuje jeho mnohaletou hudební činnost. I Čokova později vyslovená věta „To všechno spískala moje mamina, páč mi neměla cpát do kebule ty bigbíťárny,“ svědčí o tom, že Vilém měl v rodině s největší praděpodobností k hudbě více než blízko… :o)

(otecko Vildy sám hrál příležitostně country na kontrabas)

Následky tohoto „systematického hudebního deptání“ nedaly na sebe dlouho čekat. První kapela z mládí (pomineme - li školní Explozi) nesla jméno ZIKKURAT, její existence s Vildou je datována od let 1977 až 1981, a skládala se z muzikantů ve věku kolem 18 let. Hrála technicky velmi dobře a problémy jí nedělaly ani převzaté songy tehdy nastupující první anglo-americké vlny punkové generace. V kapele hráli Jiří Křivka (kytara), Vilém Čok (baskytara) a Tomáš Havrda (bicí). Důležitým okamžikem v jejich působení se stala jejich účast na „9. pražských jazzových dnech“ kde svým výkonem doslova převálcovali všechny ostatní kapely.Tisk se krátce po soutěži vyjadřoval o kapele jako o „největší senzaci nejen tohoto festivalu“. „Experimentálně pojaté zvukové plochy blízké avantgardnímu jazzu či rockovým výbojům 70. let,“ zněl verdikt tisku, kterému Zikkurat připravil též smažbu z repertoáru Ramones, Stranglers či Sex Pistols a dalších... Zikkurat si od toho období zahrál na mnoha místech tehdejšího Československa a jak říká Vilém, byla to kapela která ho odrazila do vyšších pater hudby.

V roce 1981 provedl Vilém svůj životní přestup do kapely Pražský Výběr. Tam vystřídal baskytaristu Ondřeje Soukupa, odchodšího za zlaťáky ke (skupině) Karla Gotta. Tato kapela přinesla do našich hudebních archivů spoustu originálních písní a na naše podia zcela novou image, jíž smetla nekompromisně k zemi zkostnatělé tradice a nalajnovala si vlastní revoluční cestu. Od samotného vzniku kapelu provázely skandály. Pražský Výběr byla kapela obdivovaná publikem a nenáviděná konvenčním tiskem a komunistickými příkazy a zákazy, které později, v roce 1983 způsobily dokonce zákaz činnosti tomuto špičkovému seskupení.

Výběru však nikdo nevzal jejich zviditelnění na hudebním poli – jejich „Hrabě X“, „Na václavskym václaváku“, „Pražákům je hej“, „Zubatá“ či „Olda je přítel můj“ se staly kultovními „hymnami“ mládeže.

V letech zákazu PV tj.1983 až 1986 bubeník Jiří Hrubeš emigruje a Vilém přijímá nabídku od skupiny MOPED, v čele se zpívajícím kytaristou Vojtou Hubingerem. Tisk byl kapele nakloněn. 29. prosince 1985 s názvem „Příliš málo nového na naší amatérské scéně“ píše o přehlídce „3. ročníku nejlepších rockových amatérských i profesionálních skupin ze všech krajů Československé republiky“. Tento rockový „maratón“ se odehrával v pražském Paláci kultury, kde se dvě desítky kapel po tři večery snažili upoutat odbornou porotu. Měli na to k dispozici pouhých 30 minut. Hlavní cenu si odneslo trio Moped. „Tito hudebníci nechávají na jevišti řečeno sportovní terminologií doslova vše. Svým agresívním stylem bez vedlejších příkras musejí upoutat každého,“ píše chvalné ódy tisk. Kapela zde ukořistila i trofej navíc – cenu PKS za nejlepší skladbu, kterou se stala písnička dvojce Hubinger/Čok s názvem „Pro peníze peníze“. Pro mnoho fanoušků doslova posvátnou modlou se následně stávají STROMBOLI – kapela založená Michalem Pavlíčkem, v níž se Vilém pohyboval v roli hostujícího zpěváka a autora textu dodnes velmi kultovní písně Ó hory, ó hory. Stromboli s různými časovými prodlevami stále koncertují a Vilém s nimi průběžně hostuje.

V roce 1986 dostal Pražský Výběr povolení opět veřejně vystupovat a v roce 1988 vydává své první album pod názvem Výběr. Toto „první“ album však nebylo skutečně první. To opravdu první, s názvem „Straka v hrsti“ bylo natočeno už v roce 1982, ale oficielně v té době však vydáno nebylo. Naopak, bylo tzv. trezorové a přes obrovský tlak z různých míst bylo povolené k vydání až později. Když se roku 1988 tak stalo, bylo již tak slavné a známé, protože na veřejnost prosákly nahrávky na kazetách, takže lidé ho v různých kvalitách dobře znali. I tak byly prodeje obrovské...

I když během povolení činnosti odehrál Výběr několik set koncertů, přesto docházelo k jisté stagnaci a dělení sil… Michal Pavlíček se nadále věnuje Stromboli, Klaudius Kryšpín emigruje do Austrálie, Michael Kocáb se věnuje politice a Vilém Čok přemýšlí o založení svého vlastního projektu.

Koncem roku 1988 pak vzniká jeho vlastní skupina s názvem NOVÁ RŮŽE. Tato „supergroup“, jak ji v prvním otištěném článku nazvali, vydala v roce 1990 a 1991 dvě na tehdejší dobu více než nadprůměrná alba označená krátce „Nová růže“ a „Nová růže ´91“. V kapele se setkali opět dobří hudebníci – Kromě Čoka (baskytara, zpěv) kapelu tvořil Petr Roškaňuk (kytara), Franta Hönig (bicí) a Ota Baláž (klávesy, saxofon, zpěv). Jejich skladbu „Anděl fantazie“ asi není třeba zvlášť připomínat, za zmínku však jistě stojí, že v té době Výběr nebyl ještě zcela „rozpuštěn“, nebylo rozpuštěno ani Tango Miroslava Imricha, se kterým část Nové růže dojížděla koncerty. Odborní kritici i hudební fanoušci na adresu kapely nešetřili chválou. Interní záležitosti byly však příčinou rozpadu kapely bohužel v době silného vzestupu její popularity.

Logickým projektem Viléma bylo DELIRIUM (zal.1992). V tomto sdružení došlo na postu muzikantů ke změně jen jednou, nejprve vystřídal za bicími Daniel Šůra (ex JOHN DOVANNI) Františka Höniga a o rok později Petr Henych (ex JOHN DOVANNI, KREYSON) u kytary Standu Jelínka. Od té doby (rok 1996) takto kapela fungovala do roku 2000, kdy Vilém vyhlásil z důvodu fyzického opotřebení pauzu, původně na jeden rok, ale vyklubaly se z toho roky čtyři. Nejzásadnějšími songy této poměrně stabilní éry Deliria jsou „Delirium Tremens“, „Mám na tvý IQ dvojí lék“, „Diskoška“, „Ná ná ná“, „Holky rohypnolky“, „Vykropim si kedlubnu“...

V roce 1996 se opět schází Pražský Výběr, aby natočil zatím poslední řadové CD Běr, k němuž bylo odehráno 6 velkých koncertů ve sportovních halách větších českých měst. Zajímavostí celého tour bylo, že předkapelou Výběru bylo Delirium, takže Vilém dělal předskokana sám sobě a na podiu musel tak každý koncert strávit skoro 3 hodiny rockového běsnění...

Souběžně s těmito aktivitami začal Vilém připravovat nový projekt s pracovním názvem „Běž pro ty šproty“ s klávesistou Zdeňkem Budíkem a z předchozího období setrvávajícím kytaristou Petrem Henychem. Název DELIRIUM zaniká a je tu nová kapela s názvem BYPASS resp. "Vilém Čok & Bypass". Celou sestavu doplňuje nový bubeník Franta Poborský, neboť dlouholetý spoluhráč Daniel Šůra ukončil bubenickou karieru ze zdravotních důvodů. Prvním albem kapela hledá svoji hudební polohu, která je patrná přidáním kláves. Tím se dostává sound do více pestřejšího zvuku (klávesy) ale částečně ztrácí kytarový grunt.

Na podzim roku 2003 se opět dává dohromady Pražský Výběr, nejprve jen pro pár koncertů v rámci hostování na finálových koncertech soutěže hudebních talentů Jim Beam Music. Bubeník Klaudius Kryšpín se vrátil z Austrálie a Pražský Výběr začal koncertovat naplno na rockových festivalech a jiných akcích. Na začátku roku 2006 si PV dává další timeout s tím, že bude pracovat na novém albu a potažmo novém koncertním repertoáru. Album se zatím natočit nepodařilo... :(

Jedno je jisté. Všude, kde se zjevil Vilém, čišelo to provokací a stylem „jít svou cestou“. Našel k tomu prakticky vždy ochotné spoluhráče a kamarády, kteří do jeho vlaku naskočili… Vilém Čok slaví narozeniny 7. září, narodil se v Mladé Boleslavi v roce 1961, má manželku Janu a syny Michala a Filipa. Vyučil se spojovým mechanikem na SOU Telekomunikací. Kromě účinkování v uvedených kapelách ho bylo možné vidět v několika muzikálech namátkou: Jesus Christ Superstar, Johanka z Arku, Excalibur, Krysař... Hrál ve filmech V žáru královské lásky a Pražákům je hej. Díky svému hlasu nadaboval několik postav ve filmech a televizi.

Největší láska jeho života je samozřejmě roková hudba a se svou kapelou Vilém Čok & Bypass stále pravidelně od jara do podzimu koncertuje. Za sebou má už 11 plnohodnotných alb (většinu ve vlastní produkci!) aktuální cd "Zbožňuju Tvou buchtu". V Bypassu se Vilém prezentuje výhradně jako zpěvák a skladatel a jak sám upozorňuje:"hudba kterou v tomto souboru skládám, je tak náročná, že bych s basou na krku nebyl schopen dělat rockovou show (tedy pohyb) a musel bych být fixován prakticky neustále na tyč s mikrákem.

A to nechci, neboť rocková hudba je energie a pohyb. Navíc odlišení od Výběru kde hraju na basu je žádoucí a vhodné...

Milan Libich už 9 let v této formaci dunivě basuje. Kytaru drtí 22ti letý! Michal Brož a bicí s elegantním vkusem vždy precizně zmlátí Vítek Blažek.

Sound Bypassu je výhradně kytarový,dá se říci rockový či hardrockový, s přesahy do punku a metalu. Každé album je trochu jiné a každé album je vždy posunem a nenudí. Typickou ukázkou jsou aktuální songy Láska je zbraň, Makám jako kráva, Živá voda, Nám živým, Zbožňuju Tvou buchtu, Hudba je nejvíc, Zachraňte Ježíška a spoustu dalších fláků...

Na stránkách tohoto webu najdete vše podstatné, od eshopu po info o koncertech, případné další info v sekci NOVINKY, ve vlastním Youtube kanálu či na serverech Facebooku či Instagramu.

Přejeme fanouškům z našich koncertů kvalitní rockový zážitek a spoustu rockové pozitivní energie!